Levhart Obláčkový Taiwanský / Tvorové (Ne)Dávné Minulosti: Levhart Obláčkový Tchajwanský | 100+1 Zahraniční Zajímavost

October 11, 2022, 6:26 pm

První mláďata tohoto chovatelsky náročného druhu se podařilo odchovat v roce 1969. Pak nastala přestávka, na kterou navázala až dvojice pocházející z anglické zoo v Howletts. Samec Luzon a samice Buri přišli do Prahy v roce 2006 a ještě koncem téhož roku se stali rodiči dvou koťat. V následujících třech letech pak samice odchovala vždy po jednom potomkovi.

  1. Senzační objev druhého levharta obláčkového? - Časopis Vesmír
  2. Vědci: Levhart obláčkový je na Taiwanu definitivně vyhuben – Vlaštovka.info
  3. Wikipedie:WikiProjekt Kočky – Wikipedie

Senzační objev druhého levharta obláčkového? - Časopis Vesmír

  1. Antikoncepce, antikoncepční metody pro psy, feny, kocoury, kočky - MUDr. Zbyněk Mlčoch
  2. Levhart obláčkový | Moulík.cz
  3. Zavraždění svatého václava
  4. Rustikální dřezová baterie
  5. Senzační objev druhého levharta obláčkového? - Časopis Vesmír
  6. Lékařské vyšetření ve vojenské nemocnici

| 13. 9. 2007 Levhart obláčkový ( Neofelis nebulosa) je z mnoha pohledů unikátní kočkovitá šelma. Má například relativně nejdelší špičáky, takže se nápadně podobá známým vymřelým šavlozubým šelmám, ale je také nejmenším a nejvíce stromovým zástupcem velkých koček (k těm kromě něj patří irbis, jaguár, lev, levhart skvrnitý a tygr). Jde o zvíře významné i fylogeneticky, neboť je sesterským druhem všech ostatních velkých koček (není blíže příbuzný ani levhartovi skvrnitému, ani irbisovi – obnovený název "levhart" namísto dříve prosazovaného a nevžitého "pardála" tedy spíše mate). Díky své ekologické přizpůsobivosti není naštěstí tolik ohrožený jako ostatní velké kočky a osídluje vedle Nepálu a střední Číny celou Zadní Indii s Malajským poloostrovem, Sumatru a Borneo. Tradičně u něj byly vymezovány čtyři poddruhy: nepálský, kontinentální ze Zadní Indie, tchajwanský a sumatersko-bornejský. Po kombinaci molekulárně-fylogenetických analýz řady genů s analýzou kresby srsti se ukázalo, že v jihovýchodní Asii žijí ve skutečnosti pouze dvě odlišné formy, ale zato si obě zaslouží status druhů.

Jelikož druhého největšího masožravce Tchaj-wanu nechová žádná zoologická zahrada na světě, není naděje na jeho návrat do volné přírody. Ilegální lov a změny prostředí si vybraly svoji daň i na tomto asijském ostrově.

Vědci: Levhart obláčkový je na Taiwanu definitivně vyhuben – Vlaštovka.info

samsung clx 3185 návod

Levhart obláčkový (harimauda, pardál obláčkový) Neofelis nebulosa je samotářsky žijící lesní kočkovitá šelma. Je nejmenší z velkých koček. Je nazýván podle tmavých "obláčků" na jeho těle. Svým uměním šplhat může konkurovat malým kočkám. Výskyt Levhart obláčkový obývá horské i nížinné lesy jižní a jihovýchodní Asie. Popis délka 0, 6 - 1, 1 m délka ocasu 55 - 91 cm hmotnost 16 - 23 kg Potrava Levhart obláčkový loví opice, gibony, ptáky, dikobrazy, malá prasata a jeleny. Má nápadně dlouhé špičáky, které mírně připomínají zuby dávno vyhynulého šavlozubého tygra. Rozmnožování Samice je březí 86 - 95 dní a rodí 1 - 5, nejčastěji dvě mláďata, o která pečuje sama. Po 12 dnech vidí a v 10. týdnu života jedí maso, i když je matka kojí až do půl roku. V této době jejich srst - po narození celá šedá - dostává stejné vzorování jako u rodičů. Ohrožení Přestože je levhart obláčkový ve většině zemí chráněn zákonem, často se stává obětí lovců. Lidé ho loví pro kožešinu a také pro velké špičáky, kterým přičítají kouzelnou moc.

Druh je potom taková skupina jedinců, kteří se mezi sebou mohou vzájemně křížit a mají plodné potomstvo. Tato definice druhu tudíž zcela ignoruje nepohlavně se rozmnožující organizmy. Navíc ji obvykle nelze prakticky aplikovat na reálné organizmy, které v přírodě pozorujeme. Značnou část známých druhů totiž nikdo nikdy naživu neviděl, známe je podle jednoho zaprášeného exempláře v Britském muzeu a otázka, s kým se plodně křížili, pochází z úplně jiného světa. Ale i když mnohé druhy známe dobře, třeba právě ty zebry a lidoopy, otázka, zda jsou navzájem křížitelné, bývá k nezodpovězení. Populace geograficky izolované (alopatrické), jejichž příslušníci se nikdy nepotkají, se pochopitelně křížit nemohou. Zdálo by se tedy, že k zjištění, zda jde o dva druhy, potřebujeme laboratorní test, který by dokázal, zda se mohou křížit, pokud k tomu mají příležitost. Jenže v laboratoři se zkříží kdeco, tedy i ty druhy, které se v přírodě chovají jako jasně oddělené evoluční linie; právě alopatrické druhy, které se nikdy nemohou potkat, často postrádají speciální reprodukčně-izolační mechanizmy.

Největší pohromou je však ničení lesů, bez nichž nemohou žít.

Wikipedie:WikiProjekt Kočky – Wikipedie

baterie do kuchyně se sprchou
Žije ve výškách od 100–3600 m n. m. [3] Popis a chování [ editovat | editovat zdroj] Makak formozský měří 36–45 cm, hmotnost se odhaduje na 5–18 kg, ocas je středně dlouhý a měří 26–46 cm. Srst má tmavošedé až hnědé zbarvení. Pohybuje se chůzí po všech čtyřech končetinách. Makakové formozští se živí různorodou potravou, například listy, ale také hmyzem nebo drobnými obratlovci, někdy také vnikají do polí, kde kradou plodiny, jako jsou batáty. Potravu si mohou ukládat do lícních toreb v tlamě a sežrat ji později. Skupinu tvoří zhruba 45 jedinců, ale vzhledem k úbytku populace bývají menší, území různých tlup se mohou překrývat. Makakové se mezi sebou dorozumívají škálou různých gest a zvuků. Například pozice s otevřenýma očima a vyceněnými zuby je znakem agrese, strach naznačují ohrnuté rty a zatnuté zuby. Rozmnožování probíhá od listopadu do ledna, přičemž samice na připravenost k páření upozorňuje zduřelými sedacími mozoly. Po 165 dnech gravidity se samici narodí jediné mládě vážící zhruba 400 g, jenž se stane nezávislým na matce asi po dvou letech věku, ale jsou známy i případy zachování celoživotních vztahů se svou matkou.

Díky krátkým nohám se dokáže prodírat hustým lesním podrostem i šplhat na stromy, kde odpočívá. Má vzhledem k celkové velikosti neobvykle dlouhé špičáky, které mu slouží jako užitečný nástroj k uchopení kořisti, když šplhá po stromech. O rodinném životě levhartů obláčkových v přírodě se ví velmi málo. Pravděpodobně jsou to samotáři a setkávají se jen v době námluv. Veškerou péči o mláďata obstarává samice. Zprvu je ukrývá v hustém podrostu, později je učí všemu potřebnému pro dospělý život. Mladí levharti jsou plně samostatní ve věku necelého roku. Ochrana Levhart obláčkový je v Červeném seznamu veden jako zranitelný druh především v důsledku kácení lesů, ale také lovu pro kožešinu, zuby i další části těla používané v tradičním léčitelství. Chov v zoo V pražské zoo se první levhart obláčkový objevil v roce 1961. Byl to samec, pocházel z přírody a přicestoval z moskevské zoo. V roce 1965 k němu přibyla samice (rovněž z přírody), oba však o rok později uhynuli. Od roku 1966 už pak chovala pražská zoo pouze levharty obláčkové narozené v lidské péči.

V případě, že jde o samce, po dosažení 5 let opouští tlupu. Makakové formozští se mohou dožít až 30 let v zajetí, délka života ve volné přírodě je pravděpodobně kratší. Mezi přirozeného nepřítele tohoto druhu mimo člověka patří levhart obláčkový ( Neofelis nebulosa). [3] [4] [5] Ohrožení [ editovat | editovat zdroj] Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody byl makak formozský ještě v roce 2000 brán jako zranitelný, od roku 2008 však patří mezi málo dotčené druhy, především kvůli tomu, že je jeho populace stabilní, někde dokonce vzrůstající a rozsah druhu se odhaduje na 20 000 km 2. Taktéž ochranná opatření úspěšně probíhají, druh je zapsán například na seznam CITES II a vyskytuje se v množství národních parků a chráněných oblastí. Jediné možné nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí následkem zemědělství v nižších polohách, někde také lov. [6] Galerie [ editovat | editovat zdroj] Odkazy [ editovat | editovat zdroj] Reference [ editovat | editovat zdroj] ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.

Tchajwanského levharta dnes můžete spatřit jen na ilustraci z roku 1862 • Joseph/Wikipedia Nečekané setkání Od posledního pozorování levharta tchajwanského ještě zdaleka neuplynula tak dlouhá doba. A teď se zdá, že se i on jen dovedně skrývá a úspěšně se vyhýbá fotopastem. Loni byl totiž údajně spatřen hned na dvou místech ostrova dvěma týmy ochránců přírody. Jedna skupina zpozorovala levharta šplhajícího na strom a následně ho pak sledovala, jak na skalním útesu loví kozu. Druhá jela na mopedech a levhart chvíli běžel souběžně s nimi, než se vyšvihl na strom a zmizel jim z dohledu. Odpočívajícího levharta odhalí v koruně stromu jen hodně bystré oko • Nové pátrání Žádná skupina nestačila levharta vyfotografovat, informace proto nejsou doložené. Ale fakt, že jde o dvě nezávislá pozorování s přesným popisem situace, jim dodává na věrohodnosti. Obě pozorování se uskutečnila na jihovýchodě ostrova. Vědci proto podnítili vládu, aby v oblasti zastavila těžbu dřeva a zakázala lov a jakékoliv rušivé aktivity.