Je proto nutné, aby si nemocnice uvědomily potřebu vzniku speciálních klinik zaměřených na covid-19, " shrnuli autoři. Denisa proto začala docházet na plicní. Tam jí byla zjištěna obstrukční ventilační porucha, kterou před nákazou covidem netrpěla. "Špatný nadech a téměř žadný výdech. Dostala jsem inhalátor, který si musím denně ráno a večer stříkat. Některé dny jsem si říkala, že se opravdu udusím, " dodává. A její zdravotní stav se nezlepšil ani o tři měsíce později. "Stále mám teploty, bolesti svalů, kloubů, dušnost a nyní i třes rukou, motáni hlavy a vysoký tep až 170. Nezvládám celé měsíce běžně fungovat a poslední dny dojdu sotva na záchod a do postele. Není týden, kdy nejsem u lékaře, " popisuje. Tu teď čeká celá řada vyšetření. Namátkou magnetická rezonance hlavy, CT plic, návštěva imunologa, neurologa či kardiologa. Vše s cílem zjistit, co je vlastně špatně. "Mám z toho strach, nikdy jsem po takových vyšetřeních nechodila. Byla jsem úplně zdravá, " říká. Denisa před onemocněním pravidelně sportovala, zdravě se stravovala a nekouřila.
Pak zpozorněte. Zrovna tak se zaměřte na svá rána – nedokážete se pořádně probrat, a než se konečně dostanete z postele, stojí vás to spoustu úsilí? Obojí může být projevem dlouhodobého stresu. Imunita na hraně Imunitní systém je dlouhodobým stresem výrazně oslabován – je to totiž on, kdo se musí vyrovnávat se všemi vnitřními záněty apod. Jeho schopnost chránit nás před vnějšími hrozbami tím pádem klesá. V praxi to znamená, že na vás sedne prakticky každý bacil, který jde kolem. Nemusí vás sice poslat rovnou k lékaři nebo do postele, ale i drobné nepříjemnosti dokáží potrápit… Hlava, žaludek… A když už jsme u zdraví – stres se na něm podepisuje nejrůznějšími způsoby. Jedním z nejčastějších projevů jsou stavy, kde se například zvednete ze židle a na chvíli máte pocit, že se s vámi vše točí, a je vám na omdlení. Většinou se sice neskácíte k zemi, ale pokud se tyto stavy opakují, rozhodně zpozorněte. Stres se často podepisuje i na našem zažívání. Břicho jako balon, bolesti žaludku, neustálé odbíhání na toaletu kvůli průjmu… I tak se projevuje, když je na váš organismus stresu přece jen až moc.
Zjednodušeně řečeno, dlouhodobý stres se projeví vždy, je to pouze otázka času. Klinický psycholog Radek Ptáček Co už považujete za dlouhou dobu? To je opravdu velmi individuální. Záleží na naší stresové odolnosti – ta je do značné míry geneticky daná, ale můžeme ji samozřejmě trénovat. V oboru psychopatologie je základní interval 14 dní. Jestli něco trvá déle, je s tím třeba pracovat. Zásadně platí, že čím dříve problém řešíte, tím je větší naděje na úplné vyřešení. Čím déle vám deprese a úzkost kouše do mozku, tím hůře se jich budete zbavovat. Koho a proč nejistota postihuje nejvíc? Nejistota postihne každého, kdo ztratí v životě nějaký orientační bod. Může se jednat o ztrátu zaměstnání, dluhy, partnerské problémy, ale také »malé jistoty«, jakože třeba si každé ráno koupím noviny a kafe, v poledne zajdu s kolegy na oběd a podobně. Náchylnější k nejistotě jsou napřílad děti, které se světem ještě nemají takovou zkušenost, nebo staří lidé. Ale jak říkám, přijít může úplně ke každému. Nejistotu většina z nás vnímá jako něco negativního.
Při ataku extrémního stresu vám tedy může hrozit vznik hypertenze, infarktu anebo mrtvice. Reprodukční systém: svůj vliv má dlouhodobý stres i na reprodukční orgány a jejich funkce. Nejvíce to mohou zaznamenat především dámy, které se potýkají během náročného období s vynecháváním menstruace anebo s její nepravidelností. Ovlivní se taktéž hladina pohlavních hormonů. Při stresu zpravidla narůstá množství testosteronu v krvi, což může způsobit i sníženou sexuální touhu u žen. Dlouhodobý stres a jeho vliv na duši Dlouhodobý stres má negativní efekt nejen na tělo jako takové, ale i na duši neboli psychiku člověka. Co si pod tím konkrétně představit? Například následující: Dlouhodobý stres narušuje schopnost soustředění. Pokud jste ve stresu pouze krátkodobě, může to naopak zbystřit vaši koncentraci. Ovšem déletrvající vyplavování stresových hormonů do krve způsobí roztěkanost i zvýšenou únavnost. Můžete se potýkat s problémy v práci či při učení nových pojmů. Dlouhodobý stres ovlivní vaši náladu.
Nemusí nutně nastat ani to, že je člověk bezprostředně v centru dění, poruchu může vyvolat i sledování události z pozice svědka. Porucha může nastat též po zážitcích, které zcela přehodnotí dosavadní fungování mezilidských vztahů – např. zjištění nevěry partnera. Akutní a dlouhodobá reakce Po takto nepříjemném zážitku obvykle nastupuje akutní reakce na stres, která odeznívá v řádu hodin až dní. Je provázena zvýšeným pocením, třesem, trávicími obtížemi nebo závratí. U někoho po traumatu nastupuje nečekaná činorodost a aktivita, jiný se spíše stává nehybným a neschopným jakékoliv reakce. Obě tyto varianty jsou ale zcela běžné a neznamenají žádnou odchylku od klasického prožívání stresu. Kdy již mluvíme o posttraumatické stresové poruše? O posttraumatické stresové poruše však hovoříme v okamžiku, kdy se v době nejpozději do šesti měsíců od události v životě člověka objeví varovné příznaky provázející jej déle než jeden měsíc. Posttraumatická stresová porucha a její projevy a příznaky Posttraumatická stresová porucha se může projevit mnoha způsoby.
Dlouhodobá nezaměstnanost je výraznou stresogenní situací a na většinu lidí se její vlivy můžou odrazit na emocionálním, psychickém a zdravotním stavu. Proto, když negativní dopady přetrvávají, sílí nebo se přidružují různé jiné komplikace na úrovni zdravotního stavu, duševní pohody nebo sociálních a partnerských vztahů, je dobré vyhledat odbornou pomoc ve smyslu konzultací, pracovního, kariérního a psychologického poradenství, příp. psychoterapie, které poskytují výbornou možnost rozebrat danou situaci, probrat možnosti, najít v sobě a v dané situaci body, které člověku pomůžou nezaměstnanost zvládnout, vypořádat se s její negativními dopady.
Pokud je dávka stresu krátkodobá a běžná, vše se rychle vrátí do normálu. Avšak dlouhé vyplavování těchto hormonů může vést k depresím, úzkostem, extrémní podrážděnosti, nárůstu hmotnosti i zneužívání alkoholu. A jaké další tělesné funkce může ovlinit intenzivní stres? Zde je jejich krátký přehled: Trávicí systém a metabolismus: na dlouhodobý stres reaguje nejen mozek, ale také vnitřní orgány, které jsou spojené se zažíváním. Například játra během stresového období produkují mnohem více glukózy, aby dodaly tělu energii na "útěk nebo boj". Pakliže organismus tento přebytečný cukr nezpracuje správně, může dokonce dojít až k vzniku cukrovky 2. typu. Co se týká trávicího ústrojí, dojít může během extrémního stresu i k nechutenství, zvracení a průjmům. Kardiovaskulární aparát a plíce: i na plíce má dlouhodobý stres negativní vliv. Ty totiž začnou produkovat mnohem více kyslíku, aby se k srdci dostala potřebná okysličená krev. Docházet může i k ztíženému dýchání, které je způsobené zpravidla tachykardií (rychlým tepem).