Ami 1. Ta dívka u oltáře, co pohled tvůj teď váže, G skrýt závist zkouší za vlastním bohatstvím. 2. Má krásu moc i slávu, přesto vidíš, že se trápí, když tvář zakrývá jí závoj tkanej z černejch pavučin. Ami G Ami Ami G Ami R: 2x Áaa Áaa Áaa Áaa Áaa Áaa Áaa, vyhrávka 3. Proč přišla takhle zrána a co si žádá u pána, že svíčku drží v dlaních, tiše obchod nabízí. 3. Bože vyslyš moje přání, jak neřekneš svý "ano" mi, tak ďáblu ruku podám, když mi pomoc přislíbí. R. 4. No jen řekni, dám ti to, co chceš, já věřím, ty to dokážeš, slib krví potvrdím, jen dej, ať nikdo nemá víc. 5. Mě pálí, když je kdokoliv s víc štěstím, se vším cokoliv, co zrovna nemám já, radši, ať sama nemám nic. 6. Teď otáčí se s nevolí, jak ďáblu podpis zabolí, už do rysů jí kreslí vrásky z duše šedivý 7. Pak konečně k nám promluví, skřek havraní tu zakrouží a mezi námi hledá, svoji oběť vybírá. 8. Když ne mě, radši nikomu a slova nejsou k ničemu, to slečna závist vstoupila zas do někoho z nás.
Capo1-2 Předehra Ami G Ami G Ami 1. Ta dívka u oltáře, co pohled tvůj teď váže G Ami skrýt závist zkouší za vlastním bohatstvím. Má krásu, moc i slávu, přesto vidíš, že se trápí, když tvář zakrývá jí závoj tkanej z černejch pavučin. REF: Ami G Ami G Ami Áá a áá áá a áá áá a áá áá, áá a áá áá a áá áá e|------------ h|------------ g|------------ d|-----0-1-2-- a|-0-3-------- E|-----------3 2. Proč přišla takhle zrána a co si žádá u pána, že svíčku drží v dlaních, tiše obchod nabízí. Bože vyslyš moje přání, jak neřekneš svý ano mi, tak ďáblu ruku podám, když mi pomoc přislíbí. REF 3. No jen řekni, dám ti to co chceš, já věřím, ty to dokážeš, slib krví potvrdím, jen dej ať nikdo nemá víc. Mě pálí, když je kdokoli s víc štěstím se vším cokoli, co zrovna nemám já, ať radši sama nemám nic. 4. Teď otáčí se s nevolí, jak ďáblu podpis zabolí, už do rysů jí kreslí vrásky z duše šedivý. Pak konečně k nám promluví, skřek havraní tu zakrouží a mezi námi hledá, svoji oběť vybírá. Když ne mě radši nikomu a slova nejsou k ničemu, to slečna závist vstoupila zas do někoho z nás.
Ta dívka u oltáře, Co pohled tvůj teď váže, Skrýt závist zkouší Za vlastním bohatstvím. Má krásu moc i slávu, Přesto vidíš že se trápí, Když tvář zakrývá jí závoj Tkanej z černejch pavučin. Proč přišla takhle z rána A co si žádá u pána, Že svíčku drží v dlaních, Tiše obchod nabízí. "Bože vyslyš moje přání, Jak neřekneš svý ANO mi Tak ďáblu ruku podám, Když mi pomoc přislíbí... " "No jen řekni dám ti to co chceš, Já věřím ty to dokážeš, Slib krví potvrdím Jen dej ať nikdo nemá víc. Mě pálí když je kdokoliv, S víc štěstím se vším cokoliv, Co zrovna nemám já, Radši ať sama nemám nic... " Teď otáčí se s nevolí, Jak ďáblu podpis zabolí, Už do rysů jí kreslí Vrásky z duše šedivý. Pak konečně k nám promluví, Skřek havraní tu zakrouží A mezi námi hledá Svoji oběť vybírá. "Když ne mě radši nikomu A slova nejsou k ničemu... " To slečna Závist vstoupila Zas do někoho z nás. Reklama Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace.
Home A Aleš Brichta Slečna Závist Ta dívka u oltáře, co pohled tvůj teď váže, Skrýt závist zkouší za vlastním bohatstvím. Má krásu moc i slávu, přesto vidíš, že se trápí, Když tvář zakrývá ji závoj tkanej z černejch pavučin.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.
Aleš Brichta - Slečna závist Aleš Brichta - Slečna závist tlač edituj export agama export txt Pesničku videlo 79055 návštevníkov. Kvalita akordov: Hodnotilo ľudí: 1 ohodnoť aj ty Transpozícia: [ +1 +2 -1 -2] Ami Ta dívka u oltáře, co pohled tvůj teď váže skrýt G závist zkouší za Ami vlastním bohatstvím. Má Ami krásu, moc I skávu, přesto vidíš, že se trápí, když tvář G zakrývá jí závoj z Ami černejch pavučin. Ami, G, Ami, Ami, G, Ami Áá… Proč přišla takhle zrána a co si žádá u pána, že svíčku drží v dlaních, tiše obchod nabízí. Bože vyslyš moje přání, jak neřekneš svý ANO mi, tak ďáblu ruku podám, když mi pomoc přislíbí. Áá… No jen řekni, dám ti to co chceš, já věřím, ty to dokážeš, slib krví potvrdím, jen dej ať nikdo nemá víc. Mě pálí, když je kdokoli s víc štěstím se vším cokoli, co zrovna nemám já, ať radši sama nemám nic. Teď otáčí se s nevolí, jak ďáblu podpis zabolí, už do rysů jí kreslí vrásky z duše šedivý. Pak konečně k nám promluví, skřek havraní tu zakrouží a mezi námi hledá, svoji oběť vybírá.