1939 Polsko přestalo existovat
Partridgeovi a Bostockovi, kteří byli podezřelí ze spolupráce s Němci, se nakonec podařilo přesvědčit Nory, že jsou Angličané tím, že jim ukázali krejčovské štítky na svých uniformách a půlpencovou minci. Pomohla také obrovská náhoda, že velitel lyžařské hlídky měl s Partridgem společné známé. Oba britští letci tak byli osvobozeni a pěšky se vydali do Alesundu, města na norském pobřeží, vzdáleného mnoho kilometrů, na které právě Němci útočili. Loď, která je a další britské vojáky měla evakuovat, nikdy nedorazila, a tak ukradli auto a odjeli na severovýchod do Andelsnes, kde se jim podařilo zajistit si cestu zpět do Anglie. V červnu 1940 byl pak Partridge při útoku na německou bitevní loď Scharnhorst sestřelen a zajat Němci, zbytek války strávil jako válečný zajatec. Bostock, opět létající na Blackburnu Skua, byl zabit ve stejné bitvě. O mnoho let později, v roce 1977, se Schopisovi ozval Partridge a oba se setkali jako přátelé ve svých rodných městech Mnichově a Londýně. Partridgeův letoun Skua byl nalezen a je vystaven v leteckém muzeu námořnictva v Yeoviltonu v anglickém Somersetu.
Poprvé v rozsáhlém evropském konfliktu může být reportérem doslova každý s mobilem v ruce. Pionýři válečné fotografie zachytili ozbrojený konflikt na Krymském poloostrově a černomořském pobřeží v letech 1853 až 1856. Soupeřilo carské Rusko s Osmanskou říší podpořenou koalicí Francie, Spojeného království a Sardinského království. Se svou pojízdnou fotografickou komorou dokumentoval válku i britský průkopník Roger Fenton. Vytváření obrázků mrtvých nebo zmrzačených vojáků se však bránil. Na Ukrajině se dopouštíme zločinů. Zajatí ruští vojáci řekli, jaké měli rozkazy Kvůli omezeným možnostem techniky tehdy neexistovaly momentky. Expozice (zachycení snímku) trvala několik vteřin. Například dvojfotka Údolí stínu smrti ukazuje cestu plnou a poté bez dělostřeleckých koulí. Obrazy "reportérů" noviny otiskly ještě jako rytiny, tisk polotónových fotografií byl drahý. Každopádně si lidé uvědomili, že fotografie může vizuálně dokumentovat budoucí války. Detailní pohledům na mrtvé se již nevyhýbal fotograf Alexandr Gardner při americké občanské válce (1861–1865).