Okna vlaku sledují v linii jeho siluetu, nic zbytečně nevyčnívá. Modulární konfigurace umožňuje sestavit několik různých typů souprav od 7 do 14 vozových jednotek. Kratší verze AGV 7 a 8 jsou určeny pro rychlosti do 300 km/h, "střední" varianta AGV 10 pro tempo 320 km/h, a dlouhé vysokokapacitní varianty AGV 11 a 14 s příslušným počtem vozových členů by měly jezdit 360 km/h. AUTOR: Josef Vališka
Na rozdíl od klasických vlaků, kde jsou nápravy pod vagony jsou u AGV osazeny mezi vagony. Tím se vývojářům podařilo dosáhnout optimální rozmístění pro výrazné odlehčení soupravy - podvozků je totiž při takovémto řešení potřeba méně. Výsledkem je více prostoru využitelného pro pasažéry (až o pětinu), menší hluk a nižší vibrace, výkon vlaku je udržován nezávisle na počtu vagonů, a neméně podstatná záležitost - i zvýšená tuhost soupravy, což je významný faktor z bezpečnostního hlediska bezpečnosti, která je samozřejmě u vysokorychlostních vlaků jednou z hlavních priorit. Bezpečnosti věnovali vývojáři proto mimořádnou pozornost. Ačkoli ani předchozí generace TGV neměly během let svého provozu jedinou závažnější nehodu, jako postihla např. německý expres ICE, konstruktéři počítají samozřejmě se všemi možnostmi a riziky. Nárazuvzdorná kabina posádka je proto posazena několik metrů za "nosem" lokomotiva ve speciální srážkovém modulu, který ukrývá i speciální pohlcovač energie schopný absorbovat náraz o energii přes 4.